To, co z pití vína činí tak členitý chuťový zážitek, je vědomá souhra s ostatními smyslovými vjemy. Na prvním místě s čichem. Člověk dokáže rozlišit 2000 až 4000 vůní. Chuť a čich se od sebe nedají téměř oddělit: vůně vína se dostane i z ústní dutiny přes nosohltan na nosní sliznici - z tohoto důvodu také není srkání a mlaskání při vychutnávání vína známkou špatného vychování; naopak slouží svému účelu, uvolnit aromatické látky z tekutiny, aby mohly být při vdechování transportovány se vzduchem do centra čichu.

Při ochutnávce vína, degustaci, se snažíme vědomě vnímat a posuzovat komplexitu vína "všemi anténami". Odborníci mají své smysly a techniku natolik vyškolenou, že jsou schopni obsáhle a logicky vyslovit úsudek o kvalitě vína: bohatost, rozmanitost, harmonie, vzhled, bouquet, chuť - úplné, vědomé vnímání.

Více či méně laický poživatel by mohl při ochutnávce vína postupovat následovně: uchopit sklenku za nožičku a několikrát zakroužit, aby se aromatické látky spojily s kyslíkem a rozvinuly se. Pohled na vnitřní stranu sklenky poskytne vodítko k jakosti vína. Pak si prohlédneme barvu a zkontrolujeme, zda-li se ve víně nachází případná zakalení. Poté je na řadě nos: hluboký nádech prozradí kompozici vůní, jejich rozličnost, nuance. Dokážete identifikovat k jaké "rodině vůní" patří? Možná ovoce, trávy, nebo úplně jiné směry? Srkání je povoleno, i když to v ne každé situaci může být vhodné. Doušek bychom měli chvíli vědomě ponechat na jazyku, neboť tímto způsobem může intenzivně spoluvychutnávat i náš čichový orgán. Jazyk nyní zřetelně vnímá dráždění a my zjistíme, zda-li chuť koresponduje s předchozí vůní.

Chuťové buňky na jazyku - viz grafika:

Sladké, slané, kyselé, hořké - pouze čtyři chuťové směry dokáže lidský jazyk rozlišit. Chuťové buňky, nazývané papily, se nalézají na špičce jazyka, okrajích jazyka a u kořene jazyka. Naše chuťové vjemy se nechají jednoznačně přiřadit k jednotlivým zónám, na kterých se papily nalézají.